KDYŽ SE NA DOVOLENÉ NEDAŘÍ

Řeknu Vám, že ocitnout se v pravidelném pracovním procesu, u toho studovat, učit se na státnice a nedej bože ještě plánovat svatbu, není...


Řeknu Vám, že ocitnout se v pravidelném pracovním procesu, u toho studovat, učit se na státnice a nedej bože ještě plánovat svatbu, není nic záviděníhodného! Ano, vše se dá zvládnout, ale musí si to člověk dobře naplánovat. Teď už se na ten život koukám trochu jinak, ale dříve, v letech mého studia jsem si myslela, že když budu hodně chtít, mohu mít vše a samozřejmě to mohu mít hned! Tehdy jsem tedy nad aktuální situací příliš nepřemýšlela a ve své mladické nerozvážnosti naplánovala v již tak nabytém programu ještě dovolenou. Celý rok jsme na ni totiž šetřili a já si ji i přesto, že jsme se na poslední chvíli rozhodli vzít už letos v zimě, nechtěla nechat ujít. No jo, jak říkám, mladická nerozvážnost,  nebo tedy alespoň v případě té dovolené ano. 

Původní plán podívat se na exotický Mauricius jsme vzhledem k rostoucímu rozpočtu svatby logicky přehodnotili a svou dovolenou tak přiblížili o 8 882 km blíž k Praze, do Barcelony. Prý abychom ušetřili. Teď se této větě jenom směji!


Barcelona je 5. nejnavštěvovanější město světa a já si tak říkám proč vlastně. V Barceloně jsem byla již podruhé v životě a z těch měst, které jsem měla tu čest navštívit, ji řadím spíše mezi ta města, která mě ničím neobohatila. Co ty turisty sem táhne? Nejspíš bláznivý Dalí a neméně originální Gaudí. Kdyby Katalánsko nemělo tyto dva významné umělce, troufnu si tvrdit, že by se posunulo o několik desítek příček níže. To byl však pouze můj názor a tím, že František ve Španělsku ještě nebyl, rozhodli jsme se sem vydat a já doufala, že mě Barcelona o své kráse přesvědčí.

Letenky byly koupeny během pár minut a my tak konečně mohli vyrazit do slunného Španělska. Příhodu o tom, jak Franta týden před odletem rozmašíroval auto, následně si tři dny před odletem narazil patu a loket a na poslední chvíli nám přebookovali let  o 9 hodin dříve, nechám někdy na příště. Po všech patáliích jsme nakonec 25. října 2013 v 10:00 seděli v letadle na směru do Barcelony a až na to, že jsme tehdy ještě poněkud nezvykle dostali místo teplého jídla jen malou sušenku, kterou běžně dostáváme ke kávě, let byl naprosto pohodový. O 130 minut déle jsme přistávali na barcelonském letišti a nezapomenutelná dovolená mohla začít!



Barcelona není pouze 5. nejnavštěvovanějším městem, ale také městem, které je na vrcholku žebříčku s největším počtem kapsářů a loupežníků! Jet tedy do Barcelony a nenechat se oškubat? To bychom snad ani nebyli my. Navíc František s protézou na ruce a pevným přesvědčením, že jeho prostě nikdo nikdy okrást nemůže, byl typickou vábničkou na zloděje. Než se člověk nadál, Franta byl oholen až na kost a doteď neví jak! No, co Vám budu povídat, asi si dokážete představit jak moc jsem se musela držet, abych neřekla tu slavnou větu: "Já ti to říkala."

Co teď? Jako první mě polilo horko a hned potom jsem dostala nepřekonatelnou zlost! Ne, snad na Frantu, ale na tu situaci jako takovou. Člověk se dře jak pes, aby ty peníze vydělal, a ona si je jenom vyšáhne z kapsy. Po prvotním šoku a přepočítávání našich, teda už né našich Eur na koruny mi nezbylo nic jiného, než se uklidňovat tím, že zdraví je přednější, jsou to prostě jenom peníze. Ještě že pasy a kreditky jsem měla u sebe já, takže to vlastně dopadlo ještě docela dobře. Snad jsme si to nejhorší vybrali hned na začátku a teď už to bude jen dobré. Ale ono ne. To víte, trávit dovolenou s člověkem, který je olepen smůlou od hlavy, až k patě, není nic příjemného.

Vylezli jsme z metra a přemýšleli co budeme dělat. Franta to zkusil uhrát na pojišťovnu a ono hurá, vypadá to na dobré cestě. Prý si máme dojít na policii pro zápis a v Čechách to pak vyřešíme. No tak super, hurá na policii.

Celý den jsme tedy strávili na služebně Barcelonské policie. Bezesporu to byla pobočka specializovaná na krádeže v metru, anebo tam nic jiného než kapsáře neřeší. Ani mě tedy neudivilo, že jsme stáli frontu až ven a polovina okradených měla ruku v sádře, ta druhá půlka byla obložena kufry. Vyslýchání bylo neskutečně dlouhé, ale s vidinou navrácení peněz se to úporné čekání dalo snést. O tři hodiny déle jsme již měli v ruce kopii výslechu a konečně jsem se začala těšit na pokoj. ,,Franto zavolej ještě na pojišťovnu, jestli jim stačí kopie." Úkol splněn, kopie stačí. Trochu se mi ulevilo a po chvíli se mi objevil nový brouk v hlavě. ,,Franto zavolej jim ještě jaký jsou limity, jestli nám vrátí všechno." Hovor trvá nějak dlouho a po chvíli odposlouchávání co si ti dva říkají, odtuším, problém. První dispečerka, které jsme volali po krádeži, se spletla a žádné pojištění krádeže hotovosti nemáme. Super. Co s tím? Dvakrát řeknou, že tohle pojištění máme a pak že ne? Můj vztek opět dosahuje maxima. Jinak klidný Franta je už také jako papinův hrnec a tak s paní po telefonu sepisuje reklamaci ohledně podání špatné informace. No mě snad dneska bouchne hlava! Po 40-ti minutovém telefonátu jsme již na hotelu a můžeme jít spát. Ale copak to jde usnout po takovém dni?

S přáním lepšího zítřu jsem nakonec usnula. Sice jsem v sobě ten nepříjemný pocit ze včerejška měla stále, ale i tak jsem si nechtěla nechat dovolenou zcela pokazit. Druhý den jsme tedy raději vykročili pravou nohou, abychom vše zlé zažehnali a vydali se poznávat město do Parku Guell. Park Guell je skvělý v tom, že zde najdete mnoho Gaudího počinů a zároveň se projdete hezkou přírodou ve středu velkoměsta. To, že je vstup do tohoto parku zdarma, je už pouze příjemným bonusem. Bohužel co čert nechtěl, smůlu jsme si vzali s sebou na záda a s ní i přinesli zavedení vstupného do této jediné volné památky v Barceloně. Je až neuvěřitelné, že tento park je veřejně přístupný od roku 1926 a celých 87 let byl přístupný zcela zdarma. Od 25. 10. 2013, tedy ode dne našeho příletu, však bylo do tohoto parku zavedeno vstupné. Tím to však nekončí. Vtipné na tom všem je totiž také to, že do parku jsme přišli ve 4 hodiny, přičemž další prohlídka byla až v půl šesté, což nám vůbec nezapadalo do harmonogramu. U pokladny jsem tedy žádala lístek na šestou hodinu, abychom předtím stihli dojít na vyhlídku nad parkem. Paní však byla neústupná, že se jedná o poslední prohlídku a tak lze lístek koupit pouze na půl šestou. No jo tak jsme ho koupili. Ani nevíte, jak to dokáže člověka naštvat, když 5 minut na to zjistí, že od šesti je vstup zdarma! 



Ani nevím jestli mám vyprávět ještě dále, ale věřím, že i další příhoda Vás pobaví. Následující den jsme se totiž rozhodli nelenět a vyrazit mimo Gaudího město. Jako zkušení cestovatelé jsme usoudili, že se nám nejlépe bude cestovat autem a tak jsme vyrazili do nedaleké půjčovny aut. Půjčovnu jsme hledali 2 hodiny a po těchto dvou hodinách bloudění jsme nakonec zjistili, že tahle půjčovna byla nedávno zrušena a přesunuta na druhý konec Barcelony. No nic, tak hold dneska bude odpočinkový den a auto si půjčíme až zítra. Následující den jsme tedy zkusili štěstí znovu a vydali se do té přemístěné autopůjčovny. Našli jsme ji během chvíle, a tak jsme doufali, že dnešek si opravdu užijeme. Jenže ono ejhle. Po sepsání všech papíru ohledně půjčení auta se dozvídáme, že kreditka nefunguje. Jakto? Vždyť ráno jsme koukali na účet a byl tam ještě poměrně velký zůstatek. Zkusili jsme tedy transakci znovu a nečekaně i opětovné zkoušení bylo k ničemu, kreditka je zablokovaná a my nevíme proč. Pomalu se smiřuji s myšlenkou vybíleného účtu a po 7 dnech samé smůly už neudržím pláč a začínám zoufale brečet.



Nakonec jsem se musela uklidnit, vše hodit za hlavu a hold udělat rozhodnutí jet na výlet vlakem. Vybírám tedy ze své debetky a nějakým způsobem se dostáváme do o něco jižnějšího města Tarragony. Tarragona byla dříve centrem samotného Španělska. Je opředena historií a na památky tu není nouze. Tou nejvýznamnější je jednoznačně přes 2000 let starý amfiteátr, který vypadá opravdu nádherně. Hned na první pohled tu na Vás dýchne kouzlo starověkých památek a já tak mohla na chvíli hodit chmurné myšlenky za hlavu a těšit se na poznávání nových koutů Španělska.

K amfiteátru jsme dorazili zhruba ve čtvrt na tři. Což byl po tak komplikované cestě moc pěkný čas. Jsem okouzlena a tak se po pár minutách vydáváme k pokladně, která je však zapásovaná. U pokladny stojí dědek a kroutí na mě hlavou a jelikož neumí ani slovo anglicky tak úplně nechápu o co jde. Dědek je mi jedno, chci ten amfiteátr prostě vidět a tak ho ignoruji! Táhnu se sem takovou dálku, a opravdu nemám sebemenší náladu, koukat na něj přes mříže. Dědek mě však zastavuje a arogantně poklepává prstem na cedulku s popiskem: V neděli prohlídka do 15 hodin, poslední lístek zakoupíte v půl třetí. Ok je za 10 minut půl třetí. Kde je problém? Problém není nikde, snad jen ve španělské povaze. Dobrá, tak se alespoň projdeme městem. Všechny památky ve městě samozřejmě kompletně zavřené a vaří jen do 4 hodin. Nevadí, tak se najíme v Barceloně.


O pár hodin později jsme se opět ocitli v Barceloně a poněkud vyhládlí jsme začali hledat útočiště pro nasycení našich hladových krků. Je jasné, že když už jedeme někam do zahraničí, snažíme se alespoň jednou za pobyt ochutnat typické jídlo té dané země a jelikož typickým jídlem Španělska je paella, celý pobyt jsme si mysleli na její ochutnání. Stejný nápad má však i milion dalších turistů a tak je toto jídlo logicky předraženou záležitostí. Jedna porce stojí kolem 20 Euro na osobu a to se nám už po tom všem vážně dávat nechtělo. Náhoda však sehrála svoji roli a my tak po nákupu posledních suvenýrů objevili na La Ramle restauraci s obří cedulí paella za 9 Euro včetně pití a předkrmu! Ne, vážně nás nenapadlo, že je to bude zase bota! 

Po usazení ke stolu nám číšník oznámil, že tato nabídka byla jen na polední menu, ale není problém nám udělat menu na míru za příznivou cenu. Dobrá, tak proč ne! Dohodli jsme se, že já si dám paellu za 13 euro a Franta s Míšou (kamarádka, kterou jsme zde navštívili a která nám při těchto nesnadných chvílích byla velkou oporou) si dají dohromady 8 druhů tapas za 15 euro. Skvělé, super cena! Několikrát jsme se ujistili, jestli jsou ty tapas myšleny 15 Euro za oba nebo za každého a jestli je to opravdu 15, aby nebyly dohady. Vše však vypadalo na dobré cestě. Ani nás nerozházelo, že naproti nám odcházející hosté ostře řešili s číšníkem problém s placením, ba naopak jsme ještě zažertovali, že se snad z fifteen nevyvine fifty. Když nám číšník přinesl účtenku s cenou 89 euro, už nám moc do smíchu nebylo. No jo, není fifteen jako fifty! Můj návrh nechat mu na stole původní dohodnutou částku byl hned zamítnut, a tak šel Franta hrdinně zaplatit debetku. Debetka nečekaně odmítnuta, a tak večeři platím já z posledních 100 euro, které mám na účtu. Už se nemohu dočkat rána. Zítra totiž odlétáme domů!


Nikdy jsem se z dovolené netěšila domů tak jako tentokrát. Při vstupu na letiště jsem si hluboce oddechla a odpočítávala minuty k odbavení. Hurá za pár hodin jsme doma. Hrdě držím v ruce letenky a podávám je společně s pasy letušce u odbavení. Pasy projíždí scannerem a zdlouhavě přitom komunikuje se španělským kolegou. Ze základů španělštiny, které jsem na vysoké škole získala, matně odtuším, že je problém s pasy. ,,Co je za problém?" Ptám se jí. ,,Váš pas je v pořádku, ale přítelův nefunguje." odpoví. ,,Jak nefunguje? Tak ho najděte podle jména v systému ne?",,To už jsem zkoušela, ale bohužel ho tu nikde nevidím."

S prázdnou peněženkou. Mým prázdným účtem na debetce. Zablokovanou Frantovou debetkou i kreditkou jsme nakonec po pár hodinách přistávali za doprovodu tónů Smetanovy Vltavy na letišti Václava Havla v Praze. V životě mě tato skladba nedojala tak, jako tentokrát.  Nyní po těch 5-ti letech na to vzpomínáme s žertem, ale jedna věc je jistotou, Frantu už do Barcelony nejspíš nikdy nedostanu!  

Na závěr Vám můžeme říci, že pokud chcete zažít opravdové dobrodružství, nemusíte jezdit na exotickou dovolenou. Město plné zážitků je pár stovek kilometrů od Prahy. A ač máme zážitky rádi a z každé dovolené si jich vozíme po pytlech. Tato se s počtem zážitků s přehledem vyhoupla na přední příčku a nejspíš ji dlouho žádná nesesadí. Hlavně, že jsme ušetřili.

You Might Also Like

1 komentářů

  1. To tedy byl výlet za všechny prachy!!! ale při čtení je to vtipné. Díky!
    Eva

    OdpovědětVymazat

Flickr Images