SANDTNERKOVSKÁ VÝZVA 77: MEDVĚDÍ TLAPIČKY

Díky tomu, že můj praděda byl cukrář a babička jeho umění podědila, bylo u nás sladkého víc než dost. Když pak došlo na některé svátky, ...


Díky tomu, že můj praděda byl cukrář a babička jeho umění podědila, bylo u nás sladkého víc než dost. Když pak došlo na některé svátky, o laskominy jsme prakticky zakopávali a člověk ani nevěděl co dřív ochutnat. Vše bylo tak výborné! Ale jak už to tak bývá, našly se i méně oblíbené kousky. To co já jsem míjela obloukem, byly pracny. Jak já je nesnášela! Byly suché, nezábavné a bylo jich vždy strašně moc! Když jsme se pak s Františkem dali dohromady, jeho nenávist k pracnám jsem plně chápala a toto cukroví z naší domácnosti zcela vypustila. Když nad tím tak přemýšlím, byla jsem snad jediná. Jeho mamka se v pečení pracen vyžívala stejně jako moje babička, a tak jsme každé svátky fasovali tuny tohoto prašného cukroví. Pracen bylo tolik, že jsme v nich mohli řádit, jak děti v bazénku s balónky a v tu chvíli vždy dojde k tomu, že Franta začne každé ráno dostávat krabičku plnou pracen na svačinu. Ani hlad však nemůže jeho nechuť k této cukrovince přehlušit a tak ji v práci odloží na poličku a nechá si ji na potom. Druhý den ho ale čeká další krabička, která skončí na poliče vedle první nálože, no a tak se to opakuje stále dokola, až do chvíle, kdy buď dojdou pracny, nebo nádoby, ve kterých je může nosit do práce. Když jsem se pak jednou toto nevědomky vydala za ním do práce, nevěřila jsem vlastním očím. Místo toho, aby měl polici plnou projektů a faktur, vyjímaly se na ní vyrovnané krabičky s pracnami starými již několik měsíců a možná i let. V tu chvíli jsem se dozvěděla jeho zoufalý příběh o odkládání krabiček s prosbou, ať už mu je nikdy nedávám! No jo, jenže já našla ve spíži tu starou krabici s krásnýma starožitnýma formičkama na pracny a jejich touha po použití, byla silnější než já. Překonala jsem tedy odpor k pracnám a začala hledat recept, který by tu nechuť přebyl a světe div se, našla jsem ho! Jak jinak než v Sandtnerce! Pokud tedy i vy pracny nemáte rádi, věřte, že tento recept s vůní perníčků přemluví k jejich konzumaci i takové odpůrce jako jsme my dva!


Co budete potřebovat:

  • 120 g hladké mouky,
  • 95 g másla,
  • 60 g cukru,
  • 1 zrnka tlučeného hřebíčku,
  • Tlučená skořice,
  • Citrónová kůra z 1/4 citrónu,
  • Na špičku nože amonia,
  • 45 g neloupaných mandlí
  • 5 g kakaa.

Recept podle Sandtnerky:
Do prosáté, hladké mouky a moučkového cukru dáme na špičku nože amonia, citrónovou kůru, tlučený hřebíček, skořici, kakao a strouhané neloupané mandle. Pak do toho rozsekáme máslo a vypracujeme těsto, které dáme do studenta ztuhnouti. Poté těsto rozkrájíme na stejné díly (18 kusů), každý obalíme lehce moukou, rukou uděláme válečky a vytlačujeme je do suchých plechových formiček, které složíme na plech a tlapičky v nich upečeme do růžova. Prochladlé vyklopíme a pocukrujeme.

My jsme do receptu kromě mandlí dali směs oříšků (mandle, vlašské a lískové ořechy) a přidali o dva hřebíčky více. Podle návodu rozkrájet na 18 kusů se trochu zamýšlíme nad tím, jak velké formičky to musely být. Nám z tohoto těsta vzešlo 210 malých zajíčků, které jsme pekli na 160 C zhruba 15 minut (záleží na velikosti formičky). Formičky jsme mírně vytřeli olejem a jemně vysypali hladkou moukou.

Doba přípravy 13 hodin + 24 hodin odstátí těsta (doba je tentokrát dosti orientační, protože jsem měli pouze 30 králičí h formiček a tak jsme museli péči na 7krát. Náročnost 2/5 (potíž může nastat při vyklápení z formičky, my s tím však problém neměli.


You Might Also Like

1 komentářů

  1. Ty jsou ale krásné!!!!!!!!!! A já je zrovna mám docela ráda, ty pracny ☺
    Krásné Velikonoce, M.

    OdpovědětVymazat

Flickr Images